Začátkem února působila Ravenna dost ospale, jasný den, od Jadranu studeně zafukovalo. Staříci (italští elegáni, ne naši dědkové) na Piazza del Popolo poklidně rozprávěli v hloučku na slunečné straně náměstí. Turisté vůbec žádní a vstupenka do pěti památek UNESCO za 9,50€ - co víc si přát! A to už cesta sem byla krásným zážitkem!

Dnes jsme s manželkou zažili ve Florencii spoustu rozličných věcí. Zbyl čas i na pozdně odpolední procházku po levém břehu řeky Arno, od Ponte Vecchio po Ponte San Niccoló. Část břehu, v době naší návštěvy těsně po opadlé vodě záplav, tu byla proměněna (nebo spíš ponechána) do podoby tzv. Třetí zahrady (Terzo Giardino). Více než hektar prakticky divoké přírody uvnitř města je pro ptáky a tedy i pro milovníky ptactva atraktivní.  

Město Pisa je natolik přitažlivý cíl, že na jeho návštěvnost nemá roční období pravděpodobně podstatný vliv. Uváděných 5 milionů návštěvníků ročně se soustřeďuje na Náměstí Zázraků, které má včetně plochy staveb ani ne 10 hektarů. I když na Šikmou věž z  důvodu omezení vystoupí ročně "jen" 500 - 600 tisíc turistů předcházelo našemu výletu objednání termínovaných vstupenek. Jistota je jistota. Zvolil jsem pozdní odpoledne s nadějí na pěkné světlo a ta se naplnila.

Okouzlen před časem kratičkou návštěvou Florencie začal jsem zbrojit na důkladnější poznávačku. Protože kamkoliv cestuji v podstatě vždy třikrát - když studuji před cestou, když jsem skutečně na cestě a když důkladně zpracovávám fotky, rozhlédl jsem se nejdříve po dostupné literatuře. Moc spokojenosti mi to nepřineslo, patrně nejlepší kniha na dané téma není už delší čas k sehnání. Pak se ale jeden dostupný kousek na netu objevil. S výtiskem vyřazeným z pražské městské knihovny, pěkně ohmataným a navíc politým kávou/čajem?,  jsem začal plánovat program právě uplynulého únorového týdne.