Jednou z poslední cca třicítky lokalit, kde u nás ještě žijí sysly je kolínské letiště. Řídký nevysoký travní porost tvořený zejména jílkem vytrvalým v druhé polovině července pomalu dozrává. Syslové se téměř neustále cpali obilkami, udržovali si někdy i vzájemným hašteřením svá teritoria a dávali pozor na lovící párek poštolek.

Vzít kolo, toulat se po okreskách, beze spěchu se zastavovat a znovu hlouběji vnímat místa, o kterých si myslím, že je znám, i ta pro mne nová. Přesně na to jsem se už delší dobu zase těšil a přesně tomu věnoval dnešní den. Středobodem mé projížďky na pomezí Kutnohorska a Kolínska byl vrch Vysoká, jedna z mála dominant mírně tvářené krajiny mého rodiště. Myslím, že zvlášť nyní, kdy přibývá důvodů pociťovat tíseň z budoucího, je důležité nevynechat žádnou příležitost, jak si stále znovu připomínat vlastní identitu. U křížku v polích, u venkovského kostelíku a vůbec kdekoliv, kde naši předkové zanechali mnohá svědectví o svém pevném vztahu k domovu ...