Nenápadný, může unikat pozornosti ... takto trefně charakterizuje chování modráska nejmenšího odborná literatura. Už minulé léto jsem přítomnost tohoto maličkého motýlka, s délkou předního křídla 11-14 mm skutečně nejdrobnějšího zástupce našich modrásků, na naší louce v Maršově II zaznamenal. Vzhledem k nízké početnosti jsem propásl možnost vyfotit ho a poslat snímky k determinaci. Dnes jsem s foťákem v pohotovosti nachytal tento kopulující párek.

Hledáte ideální místo pro aktivní dovolenou a nechcete cestovat na druhý konec světa? Jedním z horkých kandidátů by mohlo být Slovinsko - země požehnaná přírodními krásami. Šťastně vyvázla z pekla jugoslávských válek a letos slaví čtvrtstoletí samostatnosti. Překvapilo mne, že se jedná ve světovém měřítku o zemi v čele žebříčku sebevražednosti. 

Nedávno jsem cestou na Rýchory postál u tabule připomínající, že přítomnost tetřeva hlušce už je v Krkonoších definitivně minulostí. Z nikoliv běžné, přesto však tradiční lovné zvěře se po druhé světové válce stal ze známých důvodů mizejícím druhem, který dnes můžete potkat jen na Šumavě a v Beskydech. V Krkonoších zbývá přes veškeré úsilí jen pomalu blednoucí vzpomínka. Léta reintrodukce přinesla bohužel pouze potvrzení faktu, že nejvyšší české pohoří už nemůže být pro tetřeva domovem ...

Jednou z poslední cca třicítky lokalit, kde u nás ještě žijí sysly je kolínské letiště. Řídký nevysoký travní porost tvořený zejména jílkem vytrvalým v druhé polovině července pomalu dozrává. Syslové se téměř neustále cpali obilkami, udržovali si někdy i vzájemným hašteřením svá teritoria a dávali pozor na lovící párek poštolek.

Vzít kolo, toulat se po okreskách, beze spěchu se zastavovat a znovu hlouběji vnímat místa, o kterých si myslím, že je znám, i ta pro mne nová. Přesně na to jsem se už delší dobu zase těšil a přesně tomu věnoval dnešní den. Středobodem mé projížďky na pomezí Kutnohorska a Kolínska byl vrch Vysoká, jedna z mála dominant mírně tvářené krajiny mého rodiště. Myslím, že zvlášť nyní, kdy přibývá důvodů pociťovat tíseň z budoucího, je důležité nevynechat žádnou příležitost, jak si stále znovu připomínat vlastní identitu. U křížku v polích, u venkovského kostelíku a vůbec kdekoliv, kde naši předkové zanechali mnohá svědectví o svém pevném vztahu k domovu ...

... Když ale vidím na obzoru
uprostřed kraje nízkou horu, ...

Jaroslav Seifert - Hora Říp (Šel malíř chudě do světa - 1949)

Po ránu, v Roudnici, to s počasím vypadalo všelijak. Prošli jsme si sídlo s pozoruhodnou historií, poseděli na svažitém náměstí (pokud by mělo město obchvat, idyla maloměstského klidu by byla úplná) až se před polednem nakonec vyklubal pravý letní den. Na Říp jsme se vydali od severu, po modré. Alšovskou krajinou - polními cestami lemovanými ořešáky a hrušněmi k vesničce Vesce a pak od prodejny zajímavých výrobků lidových řemeslníků v obci Rovné, lipovou alejí, doprovázeni voláním křepelčího kohoutka, pozvolna k vrcholku polabské dominanty.

V trochu nezvyklém termínu, uprostřed doby dovolených, odstartovala dnes v budově bývalé „Vokovické Sorbony“ (nyní FTVS UK) Letní ekologická akademie ekologické platformy Zvonečník a Masarykovy demokratické akademie. Na akci konanou pod záštitou předsedy sněmovního výboru pro životní prostředí Robina Böhnische zavítala řada zajímavých osobností. „Ekumenický“ ráz letního setkání podtrhla účast politiků ČSSD, SZ a reprezentantů „zelených“ NGO.