Vrcholem dne na vlnách a ostrovech Benátské laguny pro mne nebylo umem sklářů proslulé Murano, ani barevné domky a filigránské krajky obyvatel Burana, ale zádumčivé Torcello - místo prvotního osídlení laguny. Těžko si představit příkřejší protiklad karnevalového mumraje než liduprázdnou cestu podél hlavního kanálu ke katedrále Santa Maria Assunta, která se spolu s kostelem Santa Fosca postupně vynáří za temnou zelení oleandrových houštin. A to Vás vstup do jiného světa teprve čeká ... 

Musím přiznat, že mne Benátky při první návštěvě zaujaly víc, než bych očekával. Tak bohaté na architekturu, umění a příběhy, tak osobité a při tom snadno dosažitelné. Po Barceloně druhé místo, kde jsem ochoten připustit, že na Stendhalově syndromu by mohlo něco být. Po roce, zase v čase karnevalu, jsem dva dny, odlišné, jak jen mohou dva dny být, věnoval tentokrát především bližšímu poznávání sestriere San Marco. Zaměřil jsem se i na pohledy na město shora s cílem uložit si do paměti základní orientační body a tolik nebloudit.  Zatím se mi to moc nedaří, ale není chození na jisto v tomto případě vlastně ochuzením prožitku ...