Barcelonu jsem navštívil v době konání místního nejvýznamnějšího svátku La Mercè (Festa major). Samotný svátek Panny Marie Milosrdenství (La Mare de Deu de la Mercè), patronky arcidiecéze Barcelona připadá na 24. září, ale program oslav čítající několik stovek akcí začíná už o týden dříve. 

Základní dojem, který jsem v ulicích a na náměstích Barcelony získal souvisel se obdivem ke spontaneitě s jakou se zde lidé baví v kontrastu s tím, že u nás většinou očekáváme, že nás bude kdosi bavit. 

V neděli 20. 9. jsem pořídil fotku a krátké video zachycující atmosféru ohnivého reje correfoc na Via Laietana , kdy dospělí i děti v přestrojení za ďábly odpalují různé rachejtle. Detonace, štiplavý zápach a saze padající do očí, to vše za dohledu hasičů.

Mnohem klidnější formou oslav je kolový tanec sardana (zařazený místní vládou mezi katalánské kulturní dědictví) k němuž vyhrává tzv. cobla - jedenáct hudebníků s převážně dechovými nástroji. Do kruhů tanečníků na náměstí se přidávali i další příchozí - do středu si složili svá zavazadla a oddávali se celkem monotónním pohybovým kreacím. Na ty jsou ovšem náležitě hrdí a zdůrazňují právě jejich odlišnost od dynamických španělských rytmů. Specifikem jsou také zvláštní taneční boty zvané espardenyes s dlouhými látkovými pásky obtočenými kolem kotníků.

Velké finále svátku obstaral 24. 9. půlhodinový ohňostroj nad třídou Avinguda de la Reina Maria Cristina. Již cestou metrem do stanice Plaça d'Espanya jsme byli pohlceni zástupy - nejdříve na nástupišti, pak ve vozech podzemní dráhy kterou jsme směřovali na jedno z hlavních barcelonských náměstí (koneckonců, nic jiného, než nechat se z přeplněných vagónů unášet na náměstí, nám ani nezbývalo). Prostranství zaplnil statisícový dav směřující zraky k mohutné, zeleně nasvícené budově Národního muzea katalánského umění - ve 22:00 jsme se dočkali. Nad budovou muzea a benátskými věžemi tryskaly po desítky minut ohnivé květy zachycované gigabajty dat ...