Dnešní dotaz mého bývalého žáka mne přiměl, abych si utřídil postřehy, které vystihují můj náhled na kandidáty nadcházející první přímé volby prezidenta ČR. Nic nového neobjevuji, jen „nahlas“ přemýšlím.

1) Přes znechucení z chování části politiků je u nás osoba prezidenta obdařena dlouhodobě silnou neformální autoritou – protože český prezident nemá mocenské nástroje tak jako třeba ruský či americký, působí hlavně přesvědčivostí své osobnosti.

2) Nový prezident by mohl atmosféře ve společnosti pomoci pouze tehdy, pokud se nebude bát kritizovat to špatné a současně bude lidem jasné, že on se na tom nepodílel – pracovně bych to nazval „nesmí být člověkem minulosti“ (tímto ve svém výběru vylučuji Fišera, Zemana, Sobotku a vzhledem k angažmá v tragikomedii zvané Nečasova vláda i Schwarzenberga)

3) Zbývá pětice:

Bobošíková – ambiciózní žena, která chce vyzkoušet vše. Staví na odporu části veřejnosti vůči EU – koho by reprezentovala? Podle mne to nejhorší z české společnosti - čecháčkovskou, negativní, spíše méně vzdělanou menšinu, která je zvyklá jen kritizovat, ale ne cokoliv aktivně měnit.

Fišerová – svým lidským příběhem obdivuhodná žena, která ovšem vnímáním politické reality ustrnula někde v počátku devadesátých let – koho by reprezentovala? Opět výraznou menšinu, tentokrát lidí slušných, ale obávám se, že poněkud naivních v tom, že pouhé připomínání éry Václava Havla postačí ke zlepšení politické kultury. Takový lidé nechodí do otevřených sporů a to je prostě někdy potřeba.

Roithová – schopná manažerka, dnes europoslankyně, při vší úctě si bohužel (a to se o politiku zajímám od 15 let opravdu nadprůměrně) neumím představit, koho z našinců by mohla reprezentovat. Její místo vidím někde velmi vysoko ve strukturách EU, nikoliv na Hradě.

Franz a Dienstbier – ač na konci výčtu, jedná se o mé nejnadějnější kandidáty „změny“.

A pokud jsem se snažil ptát koho bude ten který pomyslně zastupovat, vítězí u mne přece jen Jiří Dienstbier – myslím si (uvidím jak dopadne první kolo), že by mohl být tím, kdo přece jen lépe splňuje obecnou představu o moderním a přitom velmi důstojném reprezentantovi státu, který by mohl být přijatelný pro slušné, přemýšlivé lidi z různých vrstev nebo chcete-li společenských tříd:

• je to zástupce mladé generace,
• není negativní,
• nešokuje, nepřivádí do rozpaků,
• ví co obnáší být v praktické politice (mimochodem imponuje mi, že ve své vlastní straně je vnímám jako moralista a zdaleka tam nemá jednoduchou pozici!),
• angažuje se od dob studentského aktivisty v roce 1989 do dnes a nemá škraloup
• nevyužívá u nás tak oblíbený, laciný antikomunismus
• je stoupencem středového, neextrémního politického programu sociální demokracie .

Shrnuto a podtrženo budu postupovat takto:

1. kolo:
Fišer, Zeman na 100 % ne / Dienstbier  na 100 % ano

2. kolo:
a) při úspěchu Fišera nebo Zemana v 1. kole volím ve 2. kohokoliv jiného, hypoteticky i Bobošíkovou

b) pokud do 2. kola postoupí Fišer i Zeman, pak se skřípěním zubů zvolím Fišera. Důvody jsou nejméně dva: styl Zemanova rozchodu se sociální demokracií a některé osoby ze strany SPOZ, které by v případě Zemanova úspěchu mohli dostat šanci tvořit hradní politiku (mám osobní zkušenost např. s panem Drymlem). Pokud se v případě Miloše Zemana, člověka, který můj zájem o socdem podnítil, spletu, budu jen rád.

Nu, čas ukáže.