Příjemně dlouhé vánoční volno jsem si proložil přednáškou finského manželského páru učitel ZŠ/manažerka MAS, pořádanou v rámci KAP rozvoje vzdělávání v Královéhradeckém kraji. Že je už nějaký čas finské školství považováno za téměř ideální model je celkem známá věc. Proč tomu tak je se dá posbírat po nejrůznějších článcích, rozhovorech a videích, ale není nad osobní zkušenost. Samozřejmě, že bych to rád okouknul přímo na severu, zatím mi to alespoň docela jasně nastínila dnešní dvouhodinovka otázek a odpovědí. 

Proč to tedy ve Finsku funguje i když nemají žádná plošná testování, žádné jednotné příjímačky, žádné státní maturity. Proč to funguje když školní inspekci si zrušili, někdy hodnotí známkami, někdy si místo toho popovídá učitel, žák a rodiče. Na kterou základní školu dát potomka nemusí nikdo řešit, neboť jsou prakticky zcela srovnatelné a do gymnázií chodí jen 34 000 žáků (u nás v přepočtu o 100 % více).

Jednoduše (ale jednoduché to určitě nebylo) se Finové celospolečensky shodli!, že chtějí mít dobré školství, prodiskutovali si, jakou cestou se k němu vydají, tu cestu desetiletí, ať je ministrem ten či onen, v podstatě drží a především ... uvědomili si, že ústřední postava je učitel. Toho je třeba dobře vybrat (z 9000 uchazečů / 900 přijatých) - u uchazeče v rámci přijímacího řízení cituji přednášejícího: "hledají osobnost učitele" a vytvořit mu odpovídající podmínky - dát velkou důvěru, svobodu, pomoc dostupných profesionálů (asistentů, speciálních pedagogů, psychologů ...) a k tomu cca 3000€ na základce a 4000€ na střední škole.

Nutno dodat, že toto se mohlo podařit patrně jen proto, že severská politická úroveň a kultura je nesrovnatelně vyšší než naše, povolání učitele je trvale vysoce prestižní a rodiny intenzivně naplňují svou vůdčí roli při výchově dětí!!! 

Jak prosté!