Na rozloučenou se školním rokem jsem s kolegy uspořádal krátký výlet po Českém středohoří. Část programu jsem věnoval kulturně historickým zastávkám, část poznávání přírodního bohatství. Předem jsem se s důvěrou obrátil na ředitele Správy CHKO, díky čemuž nám byl poslední z trojice dnů průvodcem pan Martin Košner - lesník, odborný lesní hospodář, koordinátor Programu péče o krajinu a mimo jiné také absolvent naší školy. S ním jsme měli možnost seznámit se během kratičké doby s nečekanými zajímavostmi  např. rašeliništěm v PR Březina nebo s raritními břeky a jeřáby českými na Lovoši. 

Odepře nám blízká budoucnost šťavnatou zeleň letní středoevropské krajiny, na níž jsme uvykli jako na jednu ze samozřejmých konstant našich životů? Budeme při plánování cest víc a více upřednostňovat mírnější či dokonce chladnější klima, nikoli trvalý sluneční svit a vysokou teplotu mořské vody? Uvidíme. Jisté je, že svěží, deštěm nasáklé lesy  jako ty, kterými jsme počátkem července procházeli na severozápadním okraji Šumavy, jsou už dnes téměř výjimkou. Chtě nechtě jsem se na letošní deštivou dovolenou díval s nějak větším pochopením.   

Potom, co jsem dosud Hořicemi nesčetněkrát projížděl, jsem se s nimi chtěl dnes trochu seznámit. Manželka se nechala zlákat koupalištěm na Dachovech a já se věnoval tomuto příjemnému místu ve znamení pískovce, historie a kultury. Ani současná tvář města není nepřívětivá, třeba infocentrum a nedávno znovu zprovozněný pivovar mohu jen doporučit.